Články, povídky, seminárky a další moje tvorba

Květen 2011

Hadrián z Římsů (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

28. května 2011 v 15:20 | Lukáš Dubský |  Recenze
Morávkova pocta hradeckému divadlu aneb Kdyby ty stěny mohly mluvit!
Hadrián z Římsů patří mezi nejhranější veselohry Václava Klimenta Klicpery. Stejně jako jeho ostatní komediální díla bere si něco z italské commedie del´arte, kterou spojuje s parodií na rytířské romány a eposy. Očekávat tedy lze děj plný omylů, směšných postav, na mnoha místech patřičně nadsazený. Přesto lze Klicperovy veselohry považovat za spíše tuctová dramata, proto může nasazení na repertoár hradeckého divadla známého svou odvážnou dramaturgií vypadat nepatřičně. Jsou zde ovšem dva velké důvody, které tuto volbu zcela ospravedlňují a vysvětlují. Za prvé je hradecké divadlo po Václavu Klimentu Klicperovi pojmenováno a za druhé režisér Vladimír Morávek inscenaci pojal jako velkou oslavu výročí založení hradeckého divadla (v březnu 2010 to bylo 125 let).

Světáci - Malované děti (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

28. května 2011 v 15:14 | Lukáš Dubský |  Recenze
Recenze zveřejněna na serveru i-divadlo.cz

Hej, hej, hej s námi si hrej… na Světáky
Film, divadlo a umění vůbec zažily v šedesátých letech v socialistickém Československu nebývalý rozlet. I proto se dnes na tuto dobu vzpomíná jako na "zlatá šedesátá" a mnoho dnešních tvůrců se k nim neustále vrací. V Hradci Králové zaměřili svou pozornost na jednu z nejslavnějších českých komedií - na Podskalského Světáky. Nejspíš i díky hvězdnému hereckému obsazení zůstávají Světáci dodnes klenotem české kinematografie.




Můj divadelní rok 2010

23. května 2011 v 10:36 | Lukáš Dubský |  Ostatní tvorba
V kalendářním roce jsem celkem zhlédl 54 inscenací v provedení 22 různých divadelních souborů či skupin.
Zde přináším jejich krátký přehled a rozřazení podle kvality. Seřazení ve skupinách je abecední.




Vějíř s broskvovými květy (Divadlo v Dlouhé)

19. května 2011 v 13:00 | Lukáš Dubský |  Recenze
Čínské divadlo s českými herci
Divadlo v Dlouhé lze dlouhodobě zařadit mezi dramaturgicky nejpestřejší a nejzajímavější scény. K vidění zde jsou různorodé inscenace od Goldoniho komedií přes pratchettovské adaptace až k neotřele podaným klasickým dílům. K originálním počinům se pak řadí i inscenace Vějíř s broskvovými květy, která se snaží českému divákovi s českými herci přiblížit klasické čínské divadlo.

Mary Poppins (Městské divadlo Brno)

19. května 2011 v 12:59 | Lukáš Dubský |  Recenze
Pohádkový muzikál hýří barvami i krásnými melodiemi
Městské divadlo Brno pokračuje v uvádění slavných zahraničních muzikálů do českých luhů a hájů. Jedním z posledních přírůstků na repertoáru je pohádkový muzikál Mary Poppins. Příběhy o kouzelné chůvě proslavil především Disneyho film z roku 1964, od roku 2004 je k vidění i divadelní verze slavných dětských knížek. Velký úspěch měla Mary Poppins na West Endu i na Broadwayi. S úspěchem ji pak režisér Petr Gazdík a celý jeho tým dokázali převést i na česká jeviště.


Detektor lži (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

2. května 2011 v 16:13 | Lukáš Dubský |  Recenze
Detektor lži nabízí unikátní bytové divadlo
Po hlavní scéně a studiu Beseda začalo Klicperovo divadlo využívat i komorní scénu V Podkroví. Jedná se o unikátní prostor, který spíše než divadelní scénu připomíná obývací pokoj podkrovního bytu. Každé představení může sledovat jen zhruba třicet diváků, kteří mají herce skutečně nadosah. Pokud se hradecké dramaturgii podaří nalézt vhodnou inscenaci může se jednat o pozoruhodný divácký zážitek. A právě takový nabízí komedie mladého ruského dramatika Vasilije Sigareva Detektor lži.

Oidipus král (Městské divadlo Brno)

2. května 2011 v 16:09 | Lukáš Dubský |  Recenze
Nevzrušivý Oidipus
Z klasických řeckých tragédií, které se hrávaly při Dionýsovských slavnostech, se jich do dnešních dob dochovalo pouze několik. Jednou z nejznámějších je pak dozajista Sofoklovo zpracování oidipovského mýtu. Sofokles tvořil v době velkého rozmachu Athén za vlády Periklovy a spolu s Aischylem a Euripidem se řadí k nejvýznačnějším autorům antického Řecka. Řecké tragédie zpracovávají klasické mýty, ve kterých je člověk často jen figurkou v rukou Bohů. Mýtus a rituálnost tragédií však vychází ze samé podstaty lidského bytí, a tak jsou mnohé myšlenky a motivy z řeckých dramat přenositelné i do dnešní doby.