Články, povídky, seminárky a další moje tvorba

Politologie jako sociální konstrukt

30. května 2008 v 9:57 | Lukáš Dubský |  Politologie
Úvod
Tato esej je vypracována na základě četby knihy Sociální konstrukce reality, kterou publikovali přední američtí sociologové Peter L. Berger a Thomas Luckmann v roce 1966. Jejich kniha pojednává o sociologii vědění a staví tento obor do popředí zájmu sociologie.
Myšlenky Bergera a Luckmanna o společnosti jako objektivní a subjektivní realitě jsou v rámci této práce využity pro vymezení politologie jako sociálního konstruktu.
Hlavním cílem práce tedy je určit, zda politologie je či není sociálním konstruktem. Po zodpovězení této základní otázky se práce zabývá samotným vymezením politologie jako sociálního konstruktu v rámci objektivní reality.

Je politologie sociálním konstruktem?
Před bližším pohledem na samotnou sociální konstrukci reality je nutné určit, zda politologii lze vnímat jako sociální konstrukt. Zároveň je nutné si pojem sociální konstrukt definovat.
Sociální konstrukt lze definovat jako určitý institucionalizovaný objekt či výtvor vynalezený účastníky určité společnosti či kultury[1].
Vzhledem k tomu, že všechny společenské jevy musíme vnímat jako konstrukty vytvořené v průběhu historie lidskou činností[2], je nutné i politologii vidět jako sociální konstrukt.
Ovšem nelze ji vnímat jako realitu každodenního života. Realita každodenního života je nejreálnější realitou, která je vnímána "tady a teď"[3]. Ovšem teoretické vnímání vědce není součástí této každodenní reality.
Politologie jako sociální konstrukt
Berger a Luckmann rozdělují svou knihu do dvou základních kapitol - v první se na společnost dívají jako na objektivní realitu a ve druhé jako na subjektivní realitu. Pro potřeby této práce je mnohem důležitější kapitola Společnost jako objektivní realita, jelikož právě zde je nutno hledat základní záchytné body nutné pro vymezení politologie jako sociálního konstruktu.
Z kapitoly Společnost jako subjektivní realita je zajímavá jen skutečnost, že politologie může být v rámci sociální distribuce vědění přijímána při sekundární socializaci.
Větší část práce však bude vycházet z kapitoly Společnost jako objektivní realita, ve které lze najít mnoho opěrných bodů. Nejprve je třeba říct, že člověku je vlastní otevřenost ke světu a vytváření si celé řady složitých vztahů ke světu[4]. V průběhu tohoto procesu si člověk vytváří vztahy i k sociálním konstruktům jako je třeba politologie.
Při sociální konstrukci reality postupně dochází k institucionalizaci sociálního konstruktu. Vzniku instituce předchází typizace habitualizovaných činností[5]. Stejným způsobem vznikla i instituce politologie. Stejně jako ostatní instituce má i politologie dvě základní vlastnosti. První vlastností jsou vlastní dějiny, jelikož instituce nemohou vzniknout najednou a z ničeho. Politologie má přímou návaznost na potřebu nějakým způsobem zachytit a popsat fenomén politiky. Druhou vlastností politologie(ale i institucí obecně) je řízení chování lidí. V rámci institucionalizace vznikají určité mechanismy jak sociální konstrukt uchopit a podřídit ho sociální kontrole.
Instituce jsou vždy vnímány v kontextu jedinců, kteří je v danou chvíli ztělesňují, ale každá instituce má svoji vlastní (na jedincích zcela nezávislou) realitu, což jim dodává jistou míru objektivity[6].
Politologie je tedy objektivovanou lidskou činností a je vnímána jako objektivní realita. Je však třeba mít na paměti, že ji stejně jako ostatní instituce vytvořil a vymyslel člověk. Jedinec, který se s institucí politologie seznámí v rámci sekundární socializace, ji vnímá jako objektivní, jelikož tu byla dřív než o ni slyšel a bude tu i poté až se o ni přestane zajímat.
V rámci tohoto objektivizovaného světa dochází k dělbě práce a také ke generování souboru vědění, který je posléze předáván dalším generacím politologů. Toto vědění je příjímáno jako objektivní pravda a internalizováno jako subjektivní realita[7].
Soubor vědění nebo zkušenost je pak předáván jazykově či písemně a stane se relevantní pro další jedince. Stejně jako u jiných institucí je i u politologie zřejmá typologie vědoucích a nevědoucích. Předávání tradice vědoucími nevědoucím probíhá v rámci typizovaných procedur[8]. Tyto procedury mohou mít například podobu univerzitního studia. Toto vědění pak může být shrnováno pomocí symbolických činností jako je například obhajoba bakalářské práce.
I v rámci jedné instituce je nutné umožnit jedincům soustředit se na jejich odbornost. V politologické praxi by to znamenalo, že například odborník na skandinávskou politiku nebude nucen provádět výzkum týkající se autoritativních režimů v Jižní Americe. Každý odborník se stává správcem jiné oblasti zásoby sociálního vědění[9].
Vzhledem k tomu, že oblast sociálního vědění je u každého člověka jiná, vzniká zde možnost mnoha různých perspektiv na jeden problém. Proto tedy pohled politologa na politickou situaci v zemi bude jiný než pohled lékaře, který patří k jiné společenské skupině a spravuje jinou oblast zásoby vědění.
Problém nastává při procesu legitimizace sociálních konstruktů. Politologie (ale i ostatní sociální vědy) je svými profesionálními legitimizátory rozvíjena někdy až za hranice praktického využití. Speciální legitimizační teorie pak staví legitimizovanou instituci do role, kdy se stává v praxi nevyužitelnou "čistou teorií"[10].
Dalším stupněm legitimizace institutu je vytváření symbolických světů. Teoretické tradice a institucionální řád je v rámci symbolického světa zahrnut ve své celistvosti. V tomto symbolickém světě již dochází k opuštění sféry praktického využití a odloučení od každodenní skutečnosti. Symbolický svět má svou vlastní historii, kterou je nutno znát pro pochopení nutnosti vytvoření takového symbolického světa[11]. V symbolickém světě dochází k tomu, že jsou jednotlivé instituce a role dávány do kontextu a jako celek dávají smysl. Instituce politologie, tak například může být zastřešujícím legitimizačním prostředkem pro určitou formu vlády. Realita symbolických světů je ovšem nejistá, takže taková legitimizace může být zpochybněna či zcela vyvrácena například novým výzkumem v dané oblasti. Jako příklad lze uvést situaci, kdy je v určité zemi používán nějaký volební systém, který je ale zpochybněn prací významného politologa zabývajícího se výzkumem volebních systémů.
K udržování symbolického světa je zapotřebí určitý pojmový aparát. V současné sekularizované společnosti je tento aparát v rukou moderní vědy. Tento intelektuálně náročný soubor vědění o udržování symbolického světa mají v rukou odborníci, kteří spravují danou oblast zásoby vědění[12].
U politologie má udržování symbolického světa další nevyhnutelný problém. Jakékoliv teorie jsou spíše než praktickým testováním udržovány argumentací, která často bývá vysoce abstraktní. Tyto vysoce abstraktní symbolizace však v současnosti svou platnost odvozují spíše od podpory ze strany společnosti než od přesvědčivosti empirického poznání[13].
Příkladem může být situace, kdy veřejnost podporuje určitý volební systém ve své zemi, ačkoliv empirickou analýzou dat bylo dokázáno, že tento systém je pro danou zemi nevhodný.
Často zde také vzniká spor mezi soupeřícími skupinami odborníků, kteří prosazují jiné definice reality. Nejpatrnější je tento spor v různých přístupech k politice a politické vědě.
Závěr
Politologie je sociálním konstruktem, který je institucionalizován v návaznosti na potřebu vysvětlit a popsat jiný sociální konstrukt - politiku.
Instituce politologie je jedinci přijímána a objektivizována v rámci sekundární socializace. Soubor vědění, který politologie zahrnuje, je nejprve sedimentován a následně legitimizován pomocí složitých legitimizačních teorií. Při procesu legitimizace se institut často dostává za hranici praktického využití.
Politologie jako instituce je posléze začleňována do symbolického světa, který je neustále udržován určitým pojmovým aparátem. Při udržování symbolického světa se často objevuje problém odlišného definování reality u různých skupin odborníků.
Použitá literatura


[2] Viz Berger, P. - Luckmann, T.: Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění., s. 106
[3] Tamtéž, s. 28
[4] Viz Berger, P. - Luckmann, T.: Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění., s. 51
[5] Tamtéž, s. 58
[6] Tamtéž, s. 61
[7] Tamtéž, s. 69
[8] Tamtéž, s. 73
[9] Tamtéž, s. 79
[10] Viz Berger, P. - Luckmann, T.: Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění., s. 96
[11] Tamtéž, s. 98
[12] Tamtéž, s. 112
[13] Tamtéž, s. 119
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama